V tomto příspěvku vám předvedeme posouzení přeplátovaného spoje ZL vaznice na pultové střeše pomocí addonu Ocelové přípoje a porovnáme ho s tabulkou únosnosti od výrobce.
V MKP programech není možné používat přímo DXF hladiny půdorysů, protože výkresy obsahují pouze obrysy všech prvků (stěny, stropy...). Program pro statické výpočty ale vyžaduje osy prvků systému.
Pokud jsme do programu RFEM importovali soubor DXF nebo potřebujeme přidat membránu ke stávající prutové konstrukci, můžeme použít funkci „Nástroje“ → „Generovat model - plochy“ → „Plochy z buněk“, a rychle tak vytvořit rovinné plochy.
Pro stanovení rozhodujících vnitřních sil na ploše se běžně používá šachovnicové zatížení. Aby nebylo nutné dělit plochu do jednotlivých segmentů zatížení, zatížení se obvykle provádí pomocí volných obdélníkových zatížení. V případě mnoha zatížení se může stát klasické zobrazení zatížení nepřehledným.
V programu RFEM se často může stát, že potřebujete zatížit jen část plochy, nikoli celou plochu. Typickým příkladem je tlak zeminy. Pro tento účel je zde možnost definovat volné zatížení na plochu. Jedná se o zatížení nezávislé na tvaru plochy a v grafice programu se zobrazuje na základě definovaných souřadnic v dialogu.
Pro rychlý přehled použitých průřezů můžete zobrazit pruty v barvě odpovídajícího průřezu. Pravým tlačítkem myši v pracovním okně vybereme z místní nabídky možnost "Barvy v grafice podle" → "Průřezů". V aktuální verzi programu můžete použít panel s nastavitelnou stupnicí barev.
V programech RFEM 5 a RSTAB 8 je užitečné parametrizovat často se vyskytující konstrukční prvky s proměnnými rozměry. Parametrizaci je možné vytvořit v Katalogu bloků a importovat do nového nebo již existujícího souboru.
Nejčastější příčinou nestabilních modelů je nelinearita při neúčinnosti prutu jako jsou tahové pruty. Nejjednodušším příkladem je rám s kloubově podepřenými sloupy a momentovými klouby v hlavicích sloupů. Takový nestabilní systém musí být stabilizován křížovým ztužením tahovými pruty. V případě kombinací zatížení s vodorovným zatížení zůstává takový systém stabilní. Pokud je však konstrukce zatížena pouze svisle, oba tahové pruty ztužení jsou neúčinné a systém se stává nestabilním, což způsobí přerušení výpočtu. Tomu se lze vyhnout nastavením Zvláštních úprav vypadávajících prutů v menu „Výpočet“ → „Parametry výpočtu“ → „Globální parametry výpočtu“.
S novým typem prutu „Výsledkový prut“ je nyní v programu RFEM 5 možné jednoduše stanovit výsledné součty zatížení jednotlivých poschodí. Nejprve namodelujeme prut ve vybraném nebo ve všech poschodích a při zadávání parametrů výsledkového prutu přidáme uvažované stěny do zahrnutých objektů. Program RFEM pak integruje plošné vnitřní síly k prutovým vnitřním silám.
Generátory zatížení v programech RFEM a RSTAB, které automaticky konvertují plošná zatížení na zatížení prutů, vyžadují téměř rovné buňky. U prohnutých tvarů nemusí být často buňky automaticky rozpoznány.
Uplatňuje se při generování sítě ploch se zakřivenými a prohnutými obrysy. Program se s ní pokouší zarovnat síť konečných prvků s hraničními liniemi ploch.
Pokud měníme dodatečně geometrii plochy, při čemž dojde alespoň částečně k odstranění existujících hraničních linií, není potřeba plochu nově definovat.
V programech RFEM 5 a RSTAB 8 je možné zobrazit výslednici podporových reakcí vztaženou k těžišti modelu. To může být použito například pro kontrolu modelu a zatížení.
Doposud bylo možné použít v programech Dlubal vždy jen počáteční předpětí. Použita byla definovaná hodnota zatížení a v závislosti na tuhosti okolní konstrukce zůstalo v laně více či méně předpětí jako normálová síla.
V programech RFEM a RSTAB lze přesouvat nebo kopírovat modely nebo části modelu v uživatelsky definovaném souřadném systému. Předpokladem použití této možnosti je samozřejmě zadání vlastního uživatelského souřadného systému.
V programech RFEM a RSTAB lze k objektům modelu v grafice přidat komentář. Při vkládání komentáře počátek aktuální pracovní roviny automaticky dočasně přeskočí do stejné roviny, ve které je komentář umístěn. Tím se zabrání tomu, že bude komentář nedopatřením umístění velmi daleko od objektu.
S funkcí „Konvertovat plošná zatížení otvorů na zatížení na linii“ můžete nyní automaticky uvažovat například zatížení větrem na okna nebo jiná zatížení na nenosné a v modelu nevytvořené konstrukce. Chcete‑li spustit tuto funkci, zvolte v menu „Nástroje“ možnost „Generovat zatížení“ a následně vyberte „Z plošného zatížení na otvory“.
U smíšených systémů z prutů a ploch je třeba věnovat vždy zvláštní pozornost spojovacím bodům, protože v těchto místech nelze vždy bez problému přenášet všechny vnitřní síly.
Průběhy sil, které se při vyhodnocování stanoví na liniových podporách, se někdy zdají být na první pohled nepravděpodobné. Zejména v případě proměnných zatížení v místech, kde byla definována také uzlová podpora, v dělicích a okrajových bodech podepřených linií lze ve výsledcích zaznamenat nečekané podporové reakce. Ani použití funkce pro lineární vyhlazení výsledků, kterou nabízí Navigátor projektu - Zobrazit, nezaručuje vždy očekávaný průběh výsledných hodnot.
Při kontrolních výpočtech a porovnání vnitřních sil a z nich plynoucí nutné výztuže průvlaků můžeme někdy pozorovat poměrně velké rozdíly. Přestože se vychází ze stejného předpokládaného zatížení i stejného rozpětí, některé programy nebo ruční výpočet vykazují ve srovnání s výpočtem metodou konečných prvků (MKP) výrazně odlišné vnitřní síly. Rozdíly se vyskytují již u středového prutu a bez uvažování složek vnitřních sil z případné spolupůsobící šířky desky.
Pro detailní posouzení spojů namáhaných ve střihu a v otlačení nebo jejich bezprostředního okolí hraje důležitou roli zadání nelineárních kontaktních podmínek. V tomto příspěvku budeme vycházet z modelu spoje jako tělesa a pokusíme se najít pro daný problém srovnatelné zjednodušené plošné modely.
Posouzení přístřešku bez trvalých stěn, jako například střechy čerpací stanice, vyžaduje výpočet zatížení s přihlédnutím k článku 7.3 normy EN 1991-1-4. V našem příspěvku nám jako příklad poslouží sedlová střecha s mírným sklonem.
V tomto příkladu se stanoví návrhová únosnost čelní desky podle EN 1993-1-8 [1]; ostatní komponenty zde popisovány nejsou. Für die Kontrolle der Ergebnisse wurden die Abmessungen des Anschlusses IH 3.1 B 30 24 der Typisierten Anschlüsse [2] verwendet. Als Material wird S 235 verwendet und Schrauben mit der Festigkeit 10.9.
Při posouzení ohybově tuhých spojů z I-nosníků se spoj rozloží na jednotlivé části. Pro tyto základní komponenty přípoje jsou k dispozici samostatné kalkulačky pro výpočet únosnosti a tuhosti. V programech RFEM a RSTAB lze rámové spoje posuzovat pomocí přídavného modulu RF-/FRAME-JOINT Pro.